Přeskočit na obsah

Vymáhání neexistujícího dluhu za rok 2013 – 15

Dne 23.7.2015 jsem prostřednictvím právního zástupce žalobce pana Ivo Šilhy dostal předžalobní upomínku na částku 173082,50 Kč. V této částce byla započítána i částka 51666 Kč. do fondu oprav. Fond oprav jsem platil na zvláštní účet, z obavy aby moje peníze které do fondu posílám, nebyly použity proti mně. Na radu mojí advokátky jsem fond oprav doplatil, aby to spor ještě více nekomplikovalo.

Dne 30.7.2015 jsem na upomínku reagoval dopisem ve kterém jsem vysvětlil protiprávní postup SVJ, když mi vyúčtovává služby které neužívám.

Další dopis jsem od pana Šilhy dostal dne 11.8.2015 ve kterém, se za prvé ještě řeší fond oprav, a za druhé mi v dopise sděluje, že jsem i po odpojení nadále součástí zúčtovací jednotky.

V tomto místě se žalobce poprvé dovolává slov právního předpisu proti jeho smyslu (odst. 2, §2 OZ), když tvrdí že zúčtovací jednotkou je fyzicky celý dům, tak jak byl zkolaudován.

odpovědi na dopis od pana Šilhy, dne 21.8.2015 vysvětluji , že zúčtovací jednotkou nemusí být celý dům, ale i jeho část, nebo vícero domů, to záleží na tom, jaké části domu nebo kolik domů (objektů) je připojeno na společné měření.

Na tento můj názor mi pan Šilha odpověděl dne 1.9.2015 dopisem kde mimo jiné tvrdí, že:

Zúčtovací jednotkou dle vyhlášky č. 372/2001 Sb. (dále také jako „vyhláška“), je totiž objekt, který byl postaven a zkolaudován jako jeden celek, a tento jeden celek měl zkolaudován i jeden společný zdroj energie (ÚT a/nebo TUV).

Nevím, z jaké části vyhlášky 372/2001 pan Šilha výše uvedené konstatování opsal, ale já vidím, o tom co je zúčtovací jednotka, něco jiného.

§ 2 vyhl. 372/2001

a) zúčtovací jednotkou – objekt nebo jeho část, popřípadě objekty nebo jejich části, které mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení a společné měření nebo stanovení množství tepelné energie a nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody,

To je ale úplně něco jiného než nám tvrdí pan Šilha!!

Protože zúčtovací jednotkou může být i část domu, je logické že v další části domu může být další zúčtovací jednotka, nebo uzavřený okruh, do nichž dodává a měří tepelnou energii na základě smlouvy dodavatel přímo konečnému spotřebiteli (příjemci služby).

Uzavřený samostatný okruh je ve své podstatě taky zúčtovací jednotkou, která je účtována svým smluvním partnerem.

To znamená, že v domě můžou být dvě, nebo i vícero zúčtovacích jednotek. Pokud se tedy původní technologicky propojené odběrné tepelné zařízení rozdělí na dvě části, vzniknou nám dvě na sobě nezávislá technologicky propojená odběrná tepelná zařízení. A když jsou v domě dvě na sobě nezávislá technologicky propojená odběrná tepelná zařízení, znamená to, že v domě jsou i dvě na sobě nezávislé zúčtovací jednotky.

Z textu písm. a) §2 vyhl. 372/2001 jasně vyplývá že pojem zúčtovací jednotka představuje účetní označení pro skupinu radiátorů (bytů) které jsou napojeny na společné měření (zúčtovací místo). Tato skupina radiátorů (bytů) může být součást celého domu, nebo jen jeho části.

Toto mé tvrzení potvrzuje i odst b) §2 vyhl. 372/2001 kde je stanoveno:

b) vytápěním – ústřední vytápění pomocí otopné soustavy ovlivňující zúčtovací jednotku, kterou prochází, napojené na společný zdroj tepelné energie;

Z této citace jasně vyplývá, že zúčtovací jednotka není celý dům, ale otopná soustava která je napojena na společný zdroj tepelné energie.

Pokud se tedy z takové otopné soustavy oddělí nějaká její část, ta potom logicky, už zúčtovací jednotku nemůže ovlivňovat. Taková část otopné soustavy, se za prvé, může stát součástí samostatného uzavřeného okruhu, jak je uvedeno v poslední části §2 vyhl. 372/2001:

vytápěním není vytápění bytů a nebytových prostorů prostřednictvím samostatných etážových okruhů zásobovaných tepelnou energií z vlastních zdrojů tepelné energie, používajících různé druhy paliv nebo elektřinu, ani vytápění prostřednictvím uzavřených okruhů, do nichž dodává a měří tepelnou energii na základě smlouvy dodavatel přímo konečným spotřebitelům,

nebo za druhé, může z nějakých důvodů zůstat zcela bez vytápění. Takový stav je pak ošetřen paragrafem 6, vyhl. 372/2001, jak dopodrobna vysvětluji panu Šilhovi dopisem dne 10.9.2015

Abych byl úplně přesný, tak vyhláška 372/2001 ještě definuje vlastníka zúčtovací jednotky. To je velmi důležité pro pochopení, co je zúčtovací jednotka.

§2 g) vlastníkem zúčtovací jednotky nebo části zúčtovací jednotky – její vlastník, spoluvlastník a dále společenství vlastníků nebo osoba vlastníkem pověřená výkonem činností stanovených touto vyhláškou (dále jen „vlastník“),

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že zúčtovací jednotkou je skupina bytů napojená na společné měření, ve vlastnictví poskytovatele. Vyhláška 372/2001 je o rozúčtování mezi vlastníkem bytu a nájemníkem.

Vyhláška za vlastníka zúčtovací jednotky považuje i společenství vlastníků. Toto je samozřejmě nesmysl, protože společenství jsou subjekty které nejsou vlastníky. Proto nemohou být vlastníky zúčtovacích jednotek. Tato chyba je v nové vyhlášce 269/2015 napravena tím, že vlastníka zúčtovací jednotky už nedefinuje. I tato vyhláška je ale o rozúčtování v zúčtovacích jednotkách. I tato vyhláška je o rozúčtování mezi vlastníkem bytu a nájemníkem.

Dne 10.11.2015 jsem obdržel žalobu, a za nedlouho jsem dne 14.12.2015 obdržel usnesení v kterém mi soud uložil ve lhůtě do 30 dnů, se k žalobě vyjádřit. To jsem učinil vyjádřením dne 15.1.2016.

Dne 21.9.2016 proběhlo v budově okr. soudu v Mostě jednání. To začalo 900 hod. a skončilo 1345 hod, s tím že bude pokračovat 31.10.2016. Protokol z jednání si můžete přečíst zde. Na straně 5 protokolu musím poukázat na odstavec který s poukázáním na § 2 písm. g) zák. č. 72/1994 Sb protlačuje názor, že na „odřezání“ radiátorů jsme neměli právní nárok, protože tepelné rozvody jsou společnou součástí domu.

Když nahlédneme do znění výše uvedeného ustanovení, zjistíme že v seznamu vyjmenovaných částí, radiátory nejsou. V seznamu společných částí je jen zmínka o tepelných rozvodech.

V seznamu společných částí jsou taky uvedeny rozvody plynu, vody a elektřiny. Kdyby mělo platit pravidlo, že co je připojeno na rozvody je společnou částí, pak by společnými částmi byly všechny spotřebiče v domě. Na společné rozvody jsou připojeny např. plynový sporák, pračka, sušička, televize, mikrovlnka, apod.

Jak už jsem mnohokrát žalobce upozorňoval, radiátory nejsou součástí tepelných rozvodů. Radiátory jsou tepelné spotřebiče, které jsou rozebíratelným připojením připojeny na ten tepelný rozvod. Jejich odšroubováním, ne odřezáním jak je uvedeno v protokolu, jsem se nedopustil žádného protiprávního jednání.

V období mezi jednáními od 21.9.2016 do 31.10.2016 došlo za strany žalobce dne 19.10.2016 k doplnění žaloby, v kterém dle ust. § 11 odst. 5 z. č.72/1994 Sb. argumentuje s povinností mít 100% souhlas v případě provádění změny stavby.

O této věci jsem se zmínil již v části Shrnutí první části o stavebním řízení, a nyní jsem tedy v reakci na doplnění žaloby tuto věc dne 26.10.2016 podrobně popsal i soudu.

Dne 31.1.2017 jsem od okresního soudu dostal písemné rozhodnutí, které je účelově koncipováno, jako bych byl skutečným dlužníkem. Je v něm například kladen velký důraz na skutečnost, že veškerá vyúčtování mi byla doručena řádným způsobem, avšak o tom že byla protiprávní, ani zmínka. Dále na straně 6 rozhodnutí je tato poznámka,

Žalobce považuje bytovou jednotku žalovaných za součást zúčtovací jednotky a vysvětluje jakým způsobem dospěl k závěru, že žalovaní jsou povinni žalobci uhradit rozúčtované náklady na TUV (základní složku) a na ÚT (základní i spotřební složku) a jakým způsobem dospěl k jejich výši. Žalovaní naopak, že se domnívají, že jejich bytová jednotka není součástí zúčtovací jednotky z jakých důvodů, a že nejsou, proto žalobci povinni hradit žádné náklady.

Já jsem nikdy neměl sebemenší pochybnost o tom, co je zúčtovací jednotka. Kdo naopak v tomto případě argumentuje na základě domněnky je žalobce, například na straně 4 žaloby ze dne 10.11.2015.   I takové na první pohled maličkosti, poukazují na ne objektivitu a záměr. Vypadá to, jako bych já byl ten, co si nejsem jistý v argumentaci, a žalobce spolu se soudem, mě laskavě nasměrovali správným směrem.

Dále například na straně 7 je tato pasáž:

Dále uvádí, že rekonstrukce ústředního vytápění jednotlivého bytu v obytném objektu spočívající v odpojení bytu od stávajícího systému ÚT celého domu a zřízení individuálního systému vytápění bytu (etážové vytápění, přímotopné elektrické nebo plynové vytápění apod.) vyžaduje stavební povolení, jehož nedílnou součástí je souhlas vlastníka objektu ve smyslu § 66 zákona č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 16 a § 17 vyhl.č. 378 /1992 Sb. Pokud uživatel bytu provede uvedenou změnu vytápění bytu bez souhlasu vlastníka objektu a tedy i bez souhlasu vlastníka objektu a tedy i bez stavebního povolení, je povinen v případě zjištění této skutečnosti na základě příslušného opatření stave bního úřadu dle § 88 zákona č. 50/1976 sb. ve znění pozdějších předpisů uvést zařízení ústředního vytápění svého bytu na své náklady do původního stavu.

Jedna perla větší než druhá. Tak například argumentace na základě už dávno neplatných zákonů. Nebo, souhlas vlastníka objektu. Kdo je vlastník objektu? Vlastníky objektu jsou jednotliví vlastníci, se svými podíly. Žádný supervlastník nadřízený vlastníkům jednotek neexistuje. Tuto funkci nemá ani SVJ. O tom už jsem se vyjádřil na konci kapitoly shrnutí první části o stavebním řízení.

Poslední věcí na kterou z rozsudku upozorním je strana 11:

Tato pravidla dopadají též na žalované a spornou věc, neboť jak již bylo vyloženo výše soud je v souladu s ustanovením § 78 odst. 5 z.č. 458/2000 Sb. považuje za konečné spotřebitele, kteří se souhlasem žalobce odpojili od rozvodů TUV a fakticky svévolně bez souhlasu žalobce a stavebního povolení se odpojili od rozvodů ÚT. Tímto svým postupem žalovaní však způsobili protiprávní stav, kterého se ve své obraně dovolávají. Proto se soud domnívá, že na bytovou jednotku žalovaných je třeba de iure na dále hledět jako na součást zúčtovací jednotky (§ 2 písm. a) vyhl.č. 372/2001 Sb.) a rozúčtovat na ní náklady vytápění (§ 2 písm. b) vyhl.č. 372/2001 Sb.)

Opět názorová perla. Protože jsem se odpojil bez souhlasu, tak jsem dle soudu de iure stále součástí zúčtovací jednotky, s povinností se podrobovat rozúčtování. Na druhou stranu, když budu odpojen se souhlasem, tak dle soudu bych logicky neměl být de iure součástí zúčtovací jednotky. Potíž je v tom, že v obou případech jsem de facto odpojen. To znamená, že podle logiky soudu druhý stav je v pořádku, a ten první stav je protiprávní s tím, že SVJ si může naúčtovat energie, které do mojí jednotky nedodalo.

Ze znění uvedených vyhlášek 372, 269, 224 a energetického zákona je nezpochybnitelné, že součástí zúčtovací jednotky jsou byty, které jsou součástí odběrného tepelného zařízení de facto. SVJ po mně nevymáhá de iure peníze, ale peníze které jsou de facto. A za peníze které jsou de facto, musí být i služba de facto. Náhradní stanovení spotřeby tepla dle § 5 odst. 3. vyhl. 372, je v tomto případě jednoznačný pokus o bezdůvodné obohacení.

 

Proti takovému rozsudku jsem dne 10.2.2017 podal odvolání. Součástí odvolání bylo i schéma domu. Schéma domu jsem do odvolání vložil pro lepší orientaci se skutečným stavem.

Dne 9.2.2018 jsem obdržel rozhodnutí kr. soudu. Po jeho přečtení jsem si uvědomil, že mé odvolání asi nečetli. Tak například na straně 3 rozhodnutí jsem červeně podtrhl tuto větu:

Žalovaní s nároky žalobce nesouhlasili, poukazovali na faktický stav ohledně vytápění bytu vlastním způsobem, s čímž právní úprava stanovená shora uvedenou vyhláškou nepočítá.

Tímto shora uvedeným výrokem soud popírá ustanovení písm b) §2 vyhl. 372/2001, kde je stanoveno:

Vytápěním není vytápění bytů a nebytových prostorů prostřednictvím samostatných etážových okruhů zásobovaných tepelnou energií z vlastních zdrojů tepelné energie, používajících různé druhy paliv nebo elektřinu, ani vytápění prostřednictvím uzavřených okruhů, do nichž dodává a měří tepelnou energii na základě smlouvy dodavatel přímo konečným spotřebitelům.

Žaloba i oba soudy nechtějí připustit, že vyhláška 372/2001 je o rozúčtování mezi příjemce služeb, kteří jsou připojeni do zúčtovacího místa de facto, a to teplo spotřebovávají. Proto jsou na jejich radiátorech indikátory tepla. Pokud ostatní vlastníci (sdruženi v SVJ) připojeni do zúčtovacího místa, zahrnou do rozúčtování i jednotku, která není připojena do zúčtovacího místa, tak na ni samozřejmě převedou část svých nákladů.

Jak už jsem výše poznamenal, dochází tak ze strany SVJ, k bezdůvodnému obohacení, na úkor takové jednotky.

Proti rozhodnutí Kr. soudu jsem nemohl postupovat jinak, než dovoláním k Nějvyššímu soudu.

Pokračování:  Vymáhání neexistujícího dluhu za rok 2016 – 17