Vymáhání neexistujícího dluhu za rok 2016-17

V květnu 2017, v době kdy probíhaly soudy za rok 2013-15, mi předseda SVJ pan Kuželka poslal vyúčtování za rok 2016.

Na to jsem reagoval dne 10.5.2017 reklamací v které upozorňuji na protiprávní postup ze strany SVJ.

Dne 19.5.2017 jsem dostal rozsáhlou zamítavou odpověď, v které se opíral o zatím nepravomocné rozhodnutí prvního soudu.

Na tuto odpověď reaguji druhou reklamací dne 3.7.2017 v které panu Kuželkovi vysvětluji protiprávní kroky, kterých se dopouští nerespektováním zák. 67/2013 a obou vyhlášek 372/2001 a 269/2015. Naznačil jsem mu, že se dopouští trestného činu podvodu s následkem bezdůvodného obohacení, když na moji jednotku rozúčtovává 20% jejich nákladů.


Dále v odpovědi pan Kuželka, a na to musím reagovat, argumentuje usnesením ústavního soudu III.ÚS 467/2012 kde v závěru tohoto usnesení je níže uvedený odstavec.

V usnesení Ústavního soudu ze dne 19.11.2012 sp.zn. III. ÚS 467/12 bylo judikováno, že ustanovení § 6 odst. 2 vyhl.č. 372/2001 Sb. odpovídá svým rozsahem zmocnění ustanovením § 98 odst. 8 ve spojení s ustanovením § 78 odst. 5 z.č. 458/2000 Sb. (dále jen „energetického zákona“) (které za konečného spotřebitele považuje všechny uživatele bytů a nebytových prostorů bez ohledu na odpojení od vnitřního rozvodu vytápění a teplé užitkové vody). Rozúčtování základní složky na tepelnou energii a na poskytování teplé užitkové vody mezi všechny vlastníky bytů a nebytových prostorů dle ustanovení § 4 a §5 vyhlášky č. 372/2001 Sb. má v obecné rovině své opodstatnění, jestliže i vlastníci bytů a nebytových prostor odpojených od vnitřního rozvodu využívají vytápěné společné domovní prostory a mají užitek z jejich sousedství.

Předně, z tohoto usnesení ústavního soudu není zřejmé zda jednotka stěžovatelky která má samostatný vchod, je vytápěna z vlastního zdroje nebo ne. To je zásadní věc pro posouzení celého případu. Pokud jednotka stěžovatelky byla vytápěna samostatným vnitřním okruhem, tak ta, dle odst. b) §2 vyhl. 372/2001 nepodléhá rozúčtování, protože se dle §6 vyhl. 372 nejedná o jednotku (byt) která je odpojena od vnitřního okruhu vytápění. Jednotka je vytápěna samostatným vnitřním rozvodem se svým smluvním dodavatelem. Za takové situace nedochází k onomu jednostrannému užitku na úkor sousedních jednotek, ale k užitku oboustrannému. Všechny jednotky jsou připojené na nějaký vnitřní rozvod vytápění, jsou vytápěné, byť s různými dodavateli. To znamená, že každá jednotka je tím konečným spotřebitelem pro svého dodavatele.

Pokud ale jednotka je skutečně odpojena od vnitřního rozvodu vytápění, pak to znamená, že není připojena k žádnému okruhu vytápění. Jednotka tedy není vytápěna. Pak se uplatní §6 vyhl. 372/2001, protože v tomto případě může docházet k onomu jednostrannému užitku na úkor sousedních vytápěných jednotek.

Dále si pak musíme ujasnit výrok s usnesení ústavního soudu, který na základě zmocnění založené ustanovením § 98 odst. 8 ve spojení s ustanovením § 78 odst. 5 energetického zákona, považuje za konečné spotřebitele všechny uživatele bytů a nebytových prostorů bez ohledu na odpojení od vnitřního rozvodu vytápění

V daném ustanovení není žádná zmínka o všech uživatelích. Je tam pouze jednoduché konstatování, že naměřené hodnoty se rozúčtují mezi konečné spotřebitele, jimiž jsou uživatelé bytů a nebytových prostorů. Žalobce a soudy si musí uvědomit, že není konečný spotřebitel, jako konečný spotřebitel. V objektu, jak už víme, může být vícero zúčtovacích jednotek. Konečný spotřebitel topného okruhu A, nemůže být zároveň konečným spotřebitelem topného okruhu B, a naopak. Ústavní soud měl zřejmě na mysli konečné spotřebitele v těch případech, kdy jednotky (byty) můžou být těmi konečnými spotřebiteli pro teplo které prostupuje z okolních vytápěných bytů do odpojeného nevytápěného bytu. O tom ten judikát vlastně je.

Navíc od 1.1.2016 platí novela EZ 131/2015 v které je odst. 8, §98 a odst. 5, §78 zrušen. Dále je v novele pojem konečný spotřebitel nahrazen pojmem zákazník.

Se změnou pojmů (vlastník zúčtovací jednotky => poskytovatel, konečný spotřebitel => zákazník) se případ dostává do správné věcné logiky. Takže tu máme poskytovatele, který něco nabízí zákazníkovi. Tento dodavatelsko odběratelský stav má být dle zákona 67/2013 stvrzen smlouvou. Žalobce však místo obvyklého vyjednávání, které vždy předchází podpisu smlouvy v dodavatelsko odběratelském vztahu, uplatňuje direktivní přístup. Žalobce, jako správce všeho co nenáleží vlastníku jednotky (§1189 OZ), prostřednictvím soudu, po mě, který jsem vlastníkem jednotky, vymáhá de facto výpalné. To jsou praktiky které jsou vlastní tak v gangsterském prostředí.

Vlastníku jednotky jako zákazníkovi, je ze strany druhého vlastníka, který si říká poskytovatel, pod různými záminkami zakazováno využít konkurenčních služeb.

Například metodický pokyn k §5 vyhl. 269/2015 podmiňuje odpojení radiátorů na přání příjemce služeb (zakazníka), souhlasem poskytovatele. To je stejné, jakoby například ministerstvo zemědělství vydalo vyhlášku o pekárnách, a v metodickém pokynu by bylo něco jako, se souhlasem místního pekaře, můžou zákazníci nakupovat housky i u jiných pekařů. Asi nemusím zdůrazňovat, jak by takový souhlas dopadl.

Tímto příkladem naznačuji, jak je výše uvedený metodický pokyn protiprávní, protiústavní a nemá hlavu ani patu. Žádný vlastník, i když je momentálně předsedou SVJ, nemá právo rozhodovat o službách v jednotkách jiných vlastníků. SVJ nemá  vyšší právní postavení, než vlastník.

Od 1.1.2016 je v platnosti vyhláška 405/2015 která rozúčtování více upřesňuje. Porovnáním vyhlášek 269 a 405 dojdeme k závěru, že vyhláška 269/2015 je o rozúčtování nájemních domů, které mají jednoho vlastníka. V celé této vyhlášce není žádná zmínka o společenství vlastníků, ani o vlastnících. Jediná zmínka o vlastníkovi je v §5 269/2015

(7) Nemá-li zúčtovací jednotka, byt či nebytový prostor svého příjemce služeb, rozumí se příjemcem služeb vlastník zúčtovací jednotky.

Z toho jasně vyplývá, že dům má jednoho vlastníka. Je to nájemní dům.

Rozúčtování v domech které koresponduje s vlastnictvím jednotek se provádí dle vyhlášky 405/2015. V této vyhlášce už nejsou pojmy zúčtovací jednotka a příjemce služeb, ale dodávka tepelné energie a odběrné místo. No a dodávka do odběrného místa je normální dodavatelsko odběratelský vztah. který je smluvně zajištěn (67/2013).


Dne 10.7.2017 mě v závěru odpovědi pan Kuželka upozorňuje na možné důsledky aplikace vyhl. 269/2015 při rozúčtování celkových nákladů, s tím že nová vyhláška už umožňuje koeficient navýšení z původní 1,6 násobku na 3 násobek. Jinými slovy mi předseda SVJ sdělil, že mě tentokrát neokrade 1,6 násobkem, ale trojnásobkem.

Na to dne 13.8.2017 reaguji třetí reklamací, v které opět předsedovi vysvětluji, že upozorňovat na možné důsledky použití ust. odst. 5, §3 vyhl. 269/2015, může jen ty vlastníky, kteří službu užívají a neumožňují její měření. Zde musím upozornit na to že v reklamaci použitý výraz zúčtovací jednotka není regulérní, neboť v domech v podílovém spoluvlastnictví nejsou žádné zúčtovací jednotky, ve smyslu vyhlášky 269/2015.

Na to jsem od předsedy dostal odpověď která je zde.

Dále jsem na výbor společenství podal dne 28.8.2017  trestní oznámení pro podvod při určování mé skutečné spotřeby. Dne 19.9.2017 jsem obdržel od policie vyrozumění , z kterého vyplývá, že se tím vůbec nezabývala. Heslo pomáhat a chránit bylo uplatněno ve prospěch trestné činnosti.

Dne 15.9.2017 jsem od právního zástupce SVJ dostal před žalobní upomínku, kde vlivem navýšení koeficientu na 3 násobek, se dluh, oproti roku 2015 který byl řádově 45000Kč, navýšil za rok 2016 na neuvěřitelně krásných 73558,70 Kč. Neuvěřitelně krásných, tedy z pohledu žalobce.

Na před žalobní upomínku jsem nereagoval a pokračoval jsem dne 10.10.2017 čtvrtou reklamací, v které jsem to už jen ve zkratce shrnul. Dne 20.10.2017 jsem dostal odpověď kterou už nemá cenu rozebírat.

Dne 26.10.2017 jsem obdržel žalobu, a teď se tedy čeká na soud.


Dne 19.2.2018 jsem dostal termín předvolání k soudu, který byl stanoven na den 20.3.2018.

Ve zbývajících dnech jsme s mou právní zástupkyní vypracovávali vyjádření k žalobě. Zde a zde.

U soudního jednání má právní zástupkyně informovala předsedkyni o záměru pořízení audio záznamu. To nám bylo s odůvodněním, že z jednání bude sepsán protokol, znemožněno.

K jednání jsem si připravil rozbor žaloby, v kterém v nejzákladnějších bodech, vyvracím názory žaloby. Tento rozbor jsem měl v plánu ústní formou přednést na jednání. Vzhledem k tomu, že nám byla zamítnuta audio nahrávka, spokojil jsem se, s pouhým založením textu do spisu bez toho, abych to na jednání přečetl. Z jednání byl sepsán protokol. Jednání bylo odročeno na 19.6.2018.

V tomto jednání u soudu jsme se snažily poukázat na fakt, že postup, kterým žaloba uplatňuje, svůj „nárok“, je v podstatě bezdůvodným obohacením ze strany žalobce. V tomto momentu zástupce žaloby vyjádřil pochybnost zdali jsme opravdu odpojeni a energii nespotřebováváme.

Musím připomenout zástupci žalobce, že na straně 4 rozhodnutí soudu ze dne 31.10.2016 je tento odstavec:

Žalovaní ve své bytové jednotce bez souhlasu žalobce (resp. se souhlasem 95 % vlastníků bytových jednotek) fyzicky odpojili radiátory od rozvodů ÚT (resp. od centrálního zdroje vytápění) a demontovali poměrové měřiče. Tato skutečnost je mezi účastníky nesporná a dále prokázána též listinami:

Zástupce žalobce se tedy opět pokusil manipulovat se skutkovou podstatou věci.


Dne 23.3.2018 mi bylo ze strany SVJ doručeno vyúčtování za rok 2017 proti kterému jsem podal reklamaci. V dodaném vyúčtování chybí zdrojová část zpracovaná firmou RONICA, takže se dá předpokládat, že vyúčtování bylo sestaveno bez podkladů rozúčtovací firmy RONICA.

Dne 9.4.2018 jsem od předsedy SVJ dostal odpověď na mou první reklamaci. Opět, tak jako v předchozích odpovědích na moje reklamace, se předseda SVJ pan Miroslav Kuželka dopouští zmatečných argumentací, které by se dali klasifikovat podle §2 odst. 2, OZ.

Na tuto odpověď jsem reagoval druhou reklamací dne 21.4.2018.

Dne 24.4. 2018 jsem dostal doplnění žaloby, v kterém žalobce opět překrucuje význam vyhlášek a zákona o službách. Zejména tvrdí, že zúčtovací jednotka je celý dům, jak byl zkolaudován, že nepotřebuje smluvní ujednání s příjemcem služby. Oponuje faktu že placení základní složky na odpojené byty se týkají pouze odpojených, dále nevytápěných bytů, a podobně. Celé doplnění žaloby je zde.

Dne 19.6.2018 proběhlo u okresního soudu v Mostě jednání, v kterém jsme s mou právní zástupkyní vyvraceli některé protiprávní teze žaloby. Například, povinnost souhlasu ke změně služby v jednotce vlastníka, ze strany SVJ.

K tomuto jednání jsem vypracoval námitky proti doplnění žaloby, žalobcem, ze dne 24.4.2018. Tyto námitky jsem potom diktoval na jednání do protokolu.

Audio záznam z jednání je zde.

Jednání bylo z důvodu zdlouhavého zapisování po dvou hodinách přerušeno a odročeno na 20.11.2018. Z tohoto důvodu jsem mohl reagovat jen na část a) doplnění žaloby žalobcem. Pokračování bude na dalším jednání soudu 20.11.2018.

Dne 20.11.2018 pokračovalo jednání u okresního soudu v Mostě. Jednání bylo po 110 hod, přerušeno na neurčito. Z tohoto důvodu mi bylo znemožněno pokračovat v námitkách proti doplnění žaloby ze dne 24.4.2018.

Jednání se tedy omezilo na mou připomínku a zdůvodnění proč SVJ nemají ze zákona právo udělovat souhlas se stavebními úpravami v souvislosti změny služby a to jakékoliv. Odůvodnění zde.

Potom se dostala ke slovu moje právní zástupkyně, která poukázala na to, že radiátory nejsou dle prohlášení vlastníka a kupních smluv společnou částí budovy.

Na to žalobce kontroval, že se jedná fakticky o spor, zda vlastník bytové jednotky, jež je součástí bytového domu, může sám rozhodnout od odpojení od systému ústředního vytápění a společné přípravy teplé vody. Vlastnictví topných těles je v takovém případě irelevantní.

Žalobce zkrátka neuznává že dodávka tepla do bytu je službou která je vypověditelná, když v zákoně o službách je zakotveno, že se nevztahuje na služby, které si příjemce služeb zajišťuje bez účasti poskytovatele služeb. Pokud si tedy příjemce chce nějakou službu zajišťovat bez účasti poskytovatele, je logické že musí nejprve vypovědět službu stávající. Logická reakce by měla být taková, že stávající poskytovatel by měl sám naběhnout, radiátory odpojit a zaplombovat aby předešel černému odběru, jako se to děje v jiných případech.

Žalobce tu neustále vyvolává spor o tom, zda vlastník bytové jednotky, jež je součástí bytového domu, může sám rozhodnout od odpojení od systému ústředního vytápění… Ano, bytové jednotky ve vlastnictví jsou součástí nějaké krabice, které se říká dům. Ten dům je ale rozdělen vlastnickými právy na jednotky. Jen vlastník jednotky má právo rozhodnout o službě ve své jednotce. Já jen čekám, kdy začne právní zástupce žalobce prohlašovat, že v tomto případě je vlastnictví jednotky irelevantní.

Korunu tomu právní zástupce žalobce nasadil v momentě, když si vzal na pomoc opět judikát, 22 Cdo 613/2013 a s jeho pomocí dovodil, že obecné soudy větnou spojku „a“ nepovažují za konjunkci. To je jako kdyby matematik nepovažoval matematické znaménko plus za plus, ale za něco jiného. Právní zástupce žalobce měl spíše uvést že obecné soudy mají výrokovou logiku zcela na háku, když ve větě nerespektují logické funkce, jako je konjunkce.   Protokol z jednání je zde.

Dne 30.11.2018 jsem prostřednictvím mé právní zástupkyně dostal vyjádření žalobce ze dne 15.5.2018, které směřovalo proti našemu dovolání k nejvyššímu soudu, ve věci vymáhání údajného dluhu za období 2013-15. V tomto vyjádření zástupce žalobce tlačí na NS, aby naše dovolání neprojednal a rovnou ho zamítl jako nedůvodné.

Tato událost by měla být spíše opublikována v předchozí kapitole tohoto webu, ale vlivem okolností, kdy předsedkyně okr. soudu Judr. Ludmila Vlčková dala najevo, že chce ve věci údajných dlužných částek za období 2016-17 počkat na rozhodnutí Nevyššího soudu, jsem musel reagovat trochu komplexněji. Odpověď mé právní zástupkyně je zde, a moje potom zde.

S tím, jak se spor dostává do závěrečné fáze, je stále jasnější, že se žalobce snaží prostřednictvím soudů, zlegalizovat trestný čin podvodu, s následkem bezdůvodného obohacení.


Dne 12.2.2019 mi bylo doručeno usnesení se zamítnutím našeho dovolání.

Zamítnutí bylo odůvodněno prý mým nedostatečným objasněním, v čem spočívá to bezdůvodné obohacení, ze strany žalobce. Senát nevyššího soudu zkrátka nenašel argumentaci k vyvrácení mého obvinění, že se u soudů legalizuje trestný čin podvodu s následkem bezdůvodného obohacení.

Dále se v usnesení argumentuje těmi všeobecně přijatými frázemi, například o souhlasu ostatních vlastníků. To je dostatečně vyvráceno zde.

Dále pak předseda senátu pan Ferák společenství přisuzuje způsobilost právně jednat (byť omezeně na stanovený předmět činnosti), z čehož současně vyplývá, že ve věcech spojených se správou domu nejednalo z pouhého pověření vlastníků jednotek, nýbrž vykonávalo svá práva a povinnosti jako by samo bylo vlastníkem

To jako senát NS myslí vážně, dělat ze správce vlastníka!?

Pane Feráku! Já mám právní subjektivitu vlastníka! Společenství nikoliv! Má snad společenství s právní subjektivitou právnické osoby na katastru nemovitostí záznam o tom, že by v domě cokoliv vlastnilo?

Ne pane Feráku, takový záznam neexistuje!

Dále pak senát NS poukazuje na §77 EZ, kde v odst.5 je změna vytápění podmíněna vedením stavebního řízení. K tomuto zákonnému ujednání existuje vícero judikátů, z kterých vyplývá že samotné ujednání neřeší změny vytápění v rámci domu, ale změny vytápění v rámci odpojení od sítě CZT.

V této souvislosti je třeba zvláště upozornit na to, že změna vytápění dle již zmíněného §77 odst. 5, nemá být ze strany poskytovatelů tepelné energie, násilným nástrojem k udržení svých zákazníků.

Toto pravidlo je matrice platící ve všech stupních v dodavatelsko odběratelských vztazích, v tom nejnižším nevyjímaje!

Například judikát 5 As 89/2013 – 50 pod bodem 14 na straně 3 uvádí:

Obiter dictum soud poznamenal, že stavební řízení, případně řízení o dodatečném povolení stavby, v němž se rozhoduje podle § 77 odst. 5 energetického zákona o změně způsobu vytápění, není a nemá být pro stěžovatele nástrojem obstrukcí a udržení svých zákazníků. Smyslem jeho účastenství má být ochrana jeho věcných práv k nemovitosti, nikoli ochrana jeho podnikatelských záměrů a ekonomických zájmů…

Dále tu máme další judikát, 9 As 52/2011-159 na straně 3. tento judikát uvádí:

Vztah mezi stěžovatelkou jako dodavatelem tepelné energie a společenstvím vlastníků bytů je vztahem soukromoprávním, založeným na smlouvě o dodávce tepelné energie a ani případné nepovolení změny způsobu vytápění by nevedlo k obnovení dodávek tepelné energie do dotčené budovy právě žalobcem.

Dále na straně 12. tento  judikát uvádí:

Změna způsobu vytápění je tedy z pohledu energetického a stavebního zákona samostatným stavebním řízením, které není nijak vázáno na soukromoprávní smluvní vztah mezi odběratelem (nyní stavebníkem) a dodavatelem tepelné energie. Fakticky obsahuje změna způsobu vytápění dvě součásti. První z nich je shora uvedené stavební řízení, kterým je příslušným správním orgánem za předpokladu splnění zákonem stanovených kritérií povolována změna stavby. Druhým aspektem je pak soukromoprávní vztah mezi odběratelem tepelné energie a jeho dodavateli, kdy na základě smluvních ujednání mezi nimi dochází či nedochází k dodávkám tepelné energie….

V mém případě, ale ke mě, žalobce přistupuje obráceně, když nesouhlas ve stavebním řízení, považuje i za nesouhlas s ukončením soukromoprávního smluvního vztahu. Soudy pak toto nezákonné jednání kryjí.

Dále nejvyšší soud v souvislosti se zákonem 67/2013 připouští že se nevztahuje na služby, které si příjemce služeb zajišťuje bez účasti poskytovatele služeb. Zároveň ale dodává, že v této souvislosti nelze opomenout, že o úhradu takovýchto služeb v souzené věci nešlo.

V tomto bodě musím dát NS za pravdu. V souzené věci opravdu nejde o úhradu za službu kterou mi poskytuje můj smluvní partner, jimž je skupina ČEZ. Nejde ani o úhradu za službu kterou mi údajně poskytuje žalobce. V této souzené věci jde o legalizaci podvodu při určování mé údajné spotřeby, která je ve skutečnosti nulová.

Další věc na kterou musím upozornit je argument, že odpojením jednotky vzrůstají náklady pro ostatní vlastníky jednotek. Za prvé odpojením jedné bytové jednotky se celkové náklady pro všechny sníží. Tvrdit že se všem zvednou náklady, když se celková spotřeba sníží je nesmysl. Rovněž dodavatel tepelné energie nezvýší cenu služby v souvislosti odpojení jedné bytové jednotky.

Za druhé, žádné zákonné ujednání, nepodmiňuje přechod z jedné služby ke druhé, ekonomickými zájmy ostatních subjektů. Výběr služby je ovlivněn výhradně ekonomickým zájmem subjektu který takový výběr provádí. Je to normální konkurenční jednání. Pokud mají ostatní subjekty dojem že je to pro ně nevýhodné, tak místo obstrukčního jednání ve stavebním řízení, kterým jsem i já procházel, můžou přijmout obdobné řešení, odpojit se.

Pro názornost judikát 9 As 52/2011 – 162 str. 4

Krajský soud proto zastává názor, že zhoršení ekonomiky provozu CZT nemohlo být řešeno v posuzovaném řízení. Stěžovatelka se současně mýlí, domnívá-li se, že v řízení probíhajícím podle § 77 odst. 5 energetického zákona může vznášet i jiné námitky, než ty, které připouští § 114 odst. 1 stavebního zákona. Stěžovatelka se tak nemůže před soudem úspěšně dovolávat ochrany svých ekonomických zájmů.

Dále pro srovnání judikát 1 As 134/2014 bod 37 str.8

Ve stavebním řízení nejsou předmětem posuzování žádosti o stavební povolení otázky ekonomické výhodnosti či nevýhodnosti stavby pro stavebníka nebo jiné účastníky řízení.

S tím souvisí zcela mylný názor NS, že změna vytápění v jednotce vlastníka je zásahem do vlastnických práv z důvodu změny ceny služby. Takové ujednání v zákoně 72/1994 neexistuje. Mimochodem tento zákon v době podání žaloby už bez mála 2 roky neplatil.

Je vidět, že při změnách vytápění, odpojování celých domů od soustavy CZT, úřady a soudy nemají tendenci překrucovat zákony, a jejich rozhodnutí jsou celkem v souladu s těmito zákonnými ujednáními.

V případě změny vytápění v rámci domu už to tak není. Úřady a případně soudy se uchylují k překrucování zákonných norem, dávají zelenou irelevantním argumentům typu, že taková změna je zásahem do vlastnických práv ostatních vlastníků, a podobně. Ubírají vlastnické právo vlastníkům, a naopak správcům, vlastnické právo přisuzují.

Mimochodem, jeden z důvodů, proč senát NS rozhodl v můj neprospěch byl právě ten argument o porušování vlastnických práv ostatním vlastníkům, z důvodu změny ceny služby.

Pojďme se na to tedy podívat. Soud tak rozhodl proto, aby ostatní vlastníci nebyly „pokráceni na svých vlastnický právech“, aby nebyla změněna cena služby jednotlivým vlastníkům. No co se ale stalo odmítnutím mého dovolání. Stalo se to, že mě se cena služby (kterou mimochodem neodebírám) změnila o 30% směrem nahoru vůči průměru domu, a ostatním vlastníkům se cena služby vůči průměru domu, o 4,5% snížila.

Rozhodnutí tohoto senátu v žádném případě nechránilo vlastnická práva, moje tedy rozhodně ne!!

Znovu opakuji, že v tomto soudním sporu jde ze strany žalobce o sprostý podvod bezdůvodného obohacení, a soudy to kryjí, i za cenu porušování ústavy.


Dne 12.3.2019 proběhl další soud v Mostě. Pokračovalo se ve věci údajných dlužných částek za teplo, za období 2016 – 17.

V úvodu jednání se dokončovalo důkazní řízení, v němž jsme soudu předložily projektovou dokumentaci rekonstrukce domu z let 1998-2001. Žaloba se neustále ohání argumenty že jsem nedovoleným odpojením radiátorů změnil řádně zkolaudovanou stavbu. V tomto zvukovém záznamu soudu sděluji že je to právě žaloba, která nemá dům v pořádku, protože nebyl nikdy zkolaudován, a otopný systém byl rekonstruován v rozporu z projektovou dokumentací.

V této souvislosti zde vkládám zvukový záznam, pořízený u soudního jednání dne 20.11.2018, v kterém má právní zástupkyně na tuto věc, v trochu širších souvislostech, rovněž upozorňovala.

Dále jsem soud požádal, o opravení našeho vyjádření do protokolu učiněné dne 19.6.2018. Na otázku soudkyně, zda je dům vytápěn centrálně jsme odpověděli nepřesně, a to jsem opravil tímto vyjádřením.

Dále jsem soud požádal abych mohl dále pokračovat ve čtení s námitkami proti doplnění žaloby ze dne 24.4.2018. Kolem tohoto požadavku se mezi mnou a předsedkyní soudu Ludmilou Vlčkovou strhla debata o nepotřebnosti zdlouhavého čtení, protože to prý stačí založit do spisu. To jsem odmítl, s poukázáním na to, že nejvyššímu soudu jsem předložil rozsáhlý osmnáctistránkový rozbor, kterému se soudě dle odůvodnění zamítnutí dovolání, NS vůbec nevěnoval. O tom svědčí ta skutečnost, že na řadu námitek NS vůbec nereagoval.

Moje právní zástupkyně se za této situace dotázala předsedající, na předběžný právní názor. Bylo nám řečeno, že rozhodne, jako v minulých případech. Na to má právní zástupkyně požádala o slovo, aby ve stručnosti shrnula celou tuto kauzu.

Potom mi bylo umožněno abych do protokolu zaznamenal celou tuto kauzu z mého pohledu. Celou tuto řeč jsem rozdělil do 13 základních bodů.

1. Nejvyšší soud mi na základě absolutně nepotvrzeného tvrzení, odebral právo, zajišťovat si službu, bez účasti poskytovatele. Na to reaguji touto námitkou.

2. V tomto bodě upozorňuji na to, že změna vytápění v jednotce vlastníka, není v rozporu z kolaudačním rozhodnutím. ( V tomto okamžiku, když víme že stavba nebyla nikdy zkolaudována, by tento bod mohl být vypuštěn. Nic méně, žaloba s kolaudací neustále otravuje.)

3. V tomto bodě se dostáváme opět k tomu souhlasu. Dne 20.11.2018 jsem u okresního soudu v Mostě vysvětlil soudkyni, že změna vytápění není změna stavby která by vedla ke změně účelu užívání. 100% souhlas je nutný se změnou stavby, která vede ke změně účelu užívání stavby. Změna služby v jednotce vlastníka, účel užívání jednotky v žádném případě nemění. Změna služby s vytápěním je pouhá stavební úprava nepodléhající žádnému souhlasu.

Zvukový záznam ze dne 20.11.2018 v kterém vyvracím povinnost souhlasu se změnou služeb.

V čase kdy upravuji tyto stránky mi byl doručen rozsudek. Na straně 5 rozsudku musím poukázat na jednu pikantnost. Soud cituje § 11 odst. 5 z.č. 72/1994 Sb.,
k přijetí usnesení o změně účelu užívání stavby a o změně stavby je zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek.
V zápětí ale toto ustanovení soud přetransformuje do této podoby.
k přijetí usnesení o změně způsobu vytápění bytu žalovaných, je nutné přijetí usnesení shromáždění vlastníků souhlasem všech vlastníků.
Takhle pracuje soud v Mostě, jednoduše si přetransformuje zákon, který už 5 let neplatí!!

4. V tomto bodě poukazuji na kupní smlouvu k jednotce, která zavazovala žalované používat centrální vytápění, pouze do 31.8.2011. Žalobce i soudy tento fakt absolutně ignorují.

5. Žalobce mě stále považuje za konečného spotřebitele (od roku 2016 za zákazníka) i po vypovězení a odpojení z odběrného místa. Dostatečně podrobně vyvráceno zde na straně 10.

6. Od roku 2016 jsou v platnosti dvě rozúčtovací vyhlášky. 269/2015 o rozúčtování mezi nájemníky, a 405/2015 o rozúčtování mezi vlastníky. Soud to opět ignoruje, když žalobce vůči mě uplatňuje vyhlášku 269/2015.

7. Žalobce odmítá poskytovat služby v domě na základě ujednání, dle zákona 67/2013. Žalobce se tedy dopouští neplatného právního jednání, a soud to vůbec nezajímá.

8. V tomto bodě rekapitulace (závěrečné řeči) sděluji soudu, že se žaloba dopouští podvodu.

9. V tomto bodě soudu sděluji, v jakých bodech se žaloba dopouští protiprávního jednání.

V druhém bodě na straně 2 odůvodnění rozsudku je tento text.
Žalovaní s nároky žalobce nesouhlasili a poukazovali na faktický stav ohledně vytápění svého bytu vlastním způsobem (přímotopy), s čímž právní úprava stanovená shora uvedenou vyhláškou nepočítá.
Toto už je druhý soud který argumentuje v rozporu se zákonem
V odůvodnění rozhodnutí krajského soudu v Ústí n. Labem, 12 Co 123/2017, ze dne 6.12.2017. Se straně 3 píše:
Pro účely určení spotřební složky nákladů na teplo je nezbytné (vzhledem k absenci měřičů tepla na radiátorech v bytě žalovaných) vycházet z náhradního výpočtu dle vyhlášky č. 372/2001 Sb. a zákona č. 67/2013 Sb. Žalovaní s nároky žalobce nesouhlasili, poukazovali na faktický stav ohledně vytápění bytu vlastním způsobem, s čímž právní úprava stanovená shora uvedenou vyhláškou nepočítá.
Toto tvrzení ze strany soudů je samozřejmě lživé.
§2, odst. b) vyhl. 269/2015
…… vytápěním není vytápění bytů a nebytových prostorů prostřednictvím samostatných etážových okruhů zásobovaných teplem z vlastních zdrojů tepla, používajících různé druhy paliv nebo elektřinu, ani vytápění prostřednictvím uzavřených okruhů, do nichž se dodává a měří teplo na základě smlouvy dodavatele přímo s příjemcem služeb.
Ve vyhlášce je černé na bílém, že se na byty s vlastním etážovým topením nevztahuje, a soudy do očí lžou a tvrdí opak.

10. V tomto bodě s poukázáním na judikát 9 As 52/2011 – 159 sděluji soudu, že neschválení stavebních úprav ze strany žalobce, v žádném případě neznamená anulování mojí výpovědi.

11. V tomto bodě soudu vysvětluji, že se ostatní členové společenství v této věci na můj účet sprostě obohacují.

12. V tomto bodě dávám soudu na vědomí, že v této věci nemohou být ohrožena vlastnická práva ostatních členů společenství.

13. No a nakonec to nejpodstatnější. Můj neúspěch v této věci byl odvozen od zamítavého stanoviska NS v minulé věci. Do doby než NS zamítl mé dovolání se v určitých momentech zdálo, že o této nynější věci bude soud přemýšlet. V této věci, údajných dlužných částek za teplo, za období 2016-17, jsem byl u soudu celkem 4x. Nyní vím, že soudkyně Ludmila Vlčková se nedokázala rozhodnout sama od sebe, ale čekala na rozhodnutí Nevyššího soudu. Teď mi nezbývá, než touto cestou Ludmile Vlčkové poděkovat za to, že tuto věc natáhla na čtyři zbytečná jednání, a zvedla tím příslušenství o nezanedbatelnou část.
Nejvyšší soud v odůvodnění zamítnutí poznamenal, že společenství nespravuje dům z pověření vlastníků, ale jako by samo bylo vlastníkem.
No a judr. Ludmila Vlčková se k tomuto názoru přiklonila.


Pokud jste se vážení čtenáři dostali až sem, tak musím upozornit na jednu věc. U soudního jednání jsem v bodě 8 ohodnotil jednání žalobce jako spiknutí s cílem mě co nejvíce okrást. Právní zástupce žalobce na to dost popudlivě reagoval s tím že se dopouštím trestného činu křivého obvinění.
Pojďme se tedy na to ještě jednou blížeji podívat.
Žaloba odůvodňuje svůj nárok dvěmi věcmi. Souhlasem a absencí stavebního povolení. Souhlas v této chvíli vynecháme a budeme se věnovat stavebnímu povolení.
Ve stručnosti, jak probíhalo vyřizování stavebního povolení. V květnu 2012 jsem zažádal o stavební povolení. Podmínkou stavebního úřadu byl souhlas ostatních vlastníků jednotek. Souhlasy jsem si zajistil, přesto že jsem s úřednicí o tom vedl malý spor. V říjnu 2012 mi bylo vyhověno, a stavební úřad stavbu povolil. V tomto okamžiku se do toho vložilo společenství, a odvolalo se. Povolení nenabylo právní moci. Od tohoto okamžiku jsem byl ze strany SVJ terčem obstrukcí. Vymýšleli si různé změny v projektu, které jsem byl ochoten i tak, podstoupit. Na mou přímou otázku, zda po těch změnách v projektu dostanu ten souhlas, jsem od předsedy SVJ pana Kuželky dostal negativní odpověď.

V tomto okamžiku jsem přešel na náhradní řešení s el. radiátory. Stavební úřad s tím neměl žádný problém.
Po téměř třech letech dne 23.7.2015 jsem od společenství dostal předžalobní upomínku na částku 144220 Kč.
No a teď se dostáváme k jádru věci. Společenství mě žaluje o 150 klacků s tím, že hlavním důvodem k žalobě je absence stavebního povolení, které mi ale, shodilo ze stolu právě společenství.
Žalobce si pomocí ustanovení §3 odst. 5, vyhl. 269/2015 našel nástroj na výrobu „dluhu“, záměrně vyčkával tři topná období, a následně touto situací, kterou sám záměrně způsobil, zdůvodňuje svůj nárok.
Tady už nemůže být pochyb o tom, že žalobě nikdy nešlo o napravení nějakého údajného protiprávního odpojení. Toto údajné protiprávní odpojení se stalo pouhou záminkou, k vydávání falešných účtů za teplo, na kterých se žaloba obohacuje.


Proti rozsudku jsme podali odvolání.

Pokračování….